Back Liberum veto Byelorussian Liberum veto BE-X-OLD Liberum veto Bulgarian Liberum veto Catalan Liberum veto Danish Liberum Veto German Liberum veto Greek Liberum veto English Liberum veto Spanish Liberum veto Finnish
Liberum veto (česky „svoboda zakázat“) byl právní princip, který umožňoval jakémukoliv poslanci v polském sejmu, aby svým nesouhlasným prohlášením zrušil usnesení sejmu. Tento princip vzešel z tradice, že je potřeba udržet naprostou jednotu v usneseních týkajících se všech částí Polsko-litevské unie a zároveň garantovat určitou míru náboženské svobody. Poprvé bylo použito v polovině 17. století a velmi často začalo být zneužíváno v 1. polovině 18. století. Za tímto zneužíváním stáli mnohdy poslanci podplacení sousedními mocnostmi, především Ruskem a Pruskem. Po dobu 30 let vlády Augusta III. (1734-1763), se stalo pouze jednou, aby nebyla legislativní snaha sejmu zablokována tímto právem. To zcela paralyzovalo centrální vládu a Polsko bylo de facto řízeno magnáty a provinčními shromážděními, takže se fakticky rozpadlo. V letech 1764-66 se podařilo přijmout opatření omezující jeho platnost, ale přesto zůstalo symbolem úpadku Rzecypospolitej a jednou z příčin jejího konce. Výslovně bylo zrušeno Ústavou z 3. května 1791, jenže to už bylo pozdě.